Dva roky s Matyášem

Maty už sfoukl dvě svíčky na dortu. Chtěla jsem tu zaznamenat všechny jeho poslední pokroky a zážitky. Ve školce, kam chodí dvakrát týdně na dopoledne už zvládne loučení bez slziček - vytrvale mává a volá u toho trošku smutně "maminko", ale v tu chvilku už si vlastně prohlíží knížku a druhou rukou si hraje s autíčkem. Až teď, po více než měsíci jsem si i já sama začala ten čas, který spolu netrávíme více užívat, učím se odpočívat a dobíjet se. Je to neuvěřitelně osvobozujících pár hodin, kdy se můžete zapomenout nad novou knížkou, jen tak se procházet a myslet si na svoje, chvilku jenom mlčet:) Po těch čtyřech hodinách už se na něj zase moc těším, to je jasný. Školkový tety si nemohly nevšimnout toho, jaký je náš M. pintlich a jak si hlídá svoje věci. Spočítá si, aby měl obě rukavice, pořádně zapnutý batůžek a nedej bože, aby mu koukal kousek kapesníku z kapsy. "Jejej." Je to trošku děsivá kombinace vizualní estetiky a nějaké obsese, uvidíme, ale doufám, že až trošku vyroste, tak ho to pustí. Nejpozději v pubertě určitě.

Já jsem začala dva večery chodit do své vysněné školy a kluci doma válčí sami. Myslím, že si to beze mě užívaj a já jsem spokojená, že se můžu vzdělávat a kreslit. Když M. říkám, že jdu do školy, tak si myslí, že chodím za jeho školkovýma tetama a pijeme společně kávu, docela vtipálek. Káva je pro něj velké téma, doma se zůčastňuje přípravy, mele, vaří vodu,...a občas mu koupím do kelímku babyccino, je s ním neuvěřitelně vážnej a spokojenej. Na kávu doporučuju nově vzniklý prostor v Holešovicích VN°°IT°RO+BLOCK. Po Sportovně a Kavárně co hledá jméno už jeden jediný dům byl klukům málo a chtějí probudit celou ulici. Mezi Tusarovou 31 a Dělnickou 32 chtějí vytvořit multifunční útočiště pro všechny kreativní duše - kavárenské povaleče, jedlíky, tanečníky, pro všechny s láskou k designu a módě a hlavně všechny, kteří milují Prahu a život! Bomba, jak říká náš kamarád "peckovice malvice".

A ještě jeden tip pro vás. To jsem já Františka, knížka od Františky Čížkové: "Stvořila jsem knihu, aniž bych po tom bytostně toužila. Pár nakladatelů, jež mě k tomu vyzvali, jsem v nedávné minulosti s díky odmítla. Nechtěla jsem udělat další výpravnou publikaci o módě, kterou si představovali. Na trhu jich je řada, jsou lahůdkou pro fajnšmekry a jejich autory mají být historici módy. I na výzvy udělat něco jako rukojeť trendů, stylingu, povinné etikety jsem řekla ne. Necítila jsem to tak. Loni na podzim jsem však začala o knize přemýšlet. Životní okolnosti, diagnóza, jež člověka srazí na zem, mimovolná, do vyššího levelu posouvající revize lidských hodnot mě přiměly k pocitu, že nazrál čas na sdělení, neboť má výpověď může jiným pomoci. Do kolen je přece kdekdo sražen. Jen musí zase vstát. To jsem já, Františka, není biografie, i když na dětství, jež mě formovalo, vzpomínám. Vzpomínky náleží i dospívání, pár odžitým módním epochám, polozapomenutým fenoménům doby. Taky současným, nedávno uplynulým, více či méně načechraným Pěnám dní, jež jsou křehkou svodkou dojmů, naplavenin momentů, situací podepisujících se na náladě i biblickým desaterem daném účtování před usnutím.Své třinácté komnaty průběžně a jemně otevírám a je na čtenáři, zda k nim najde klíč. Pochopí. Na módu, showbyznys nezapomínám. Vím, že jsem s nimi spojená, že se ode mě tohle téma očekává.To jsem já, Františka je skládačka. Leporelo. Krasnohled, jehož ornamentální mozaika momentů se pootočením mění. Malé a velké dílky puzzle mého života."

Mějte se, kamarádi, jdu si užívat dne bez prťouse a Lily..

#narozeniny #mateřství #školka #kniha #káva #styl