Brzy narozeninová

Kaja Brandova
Oct 20, 2016
5 min read

Brzy sfouknu svou 28. svíčku na dortu a uvědomila jsem si spoustu věcí. I když se pořád cítím duší jako mládě a mám občas prdlé nápady, je ze mě přeci jen už velká holka a tak nějak mi přijde, že jsem konečně našla tu svoji životní rovnováhu a štěstí. Pravý život nemusí tedy začínat až po třicítce:)

Co jsem si tedy za svých 28 let života uvědomila a co jsem se naučila?

1. Nebojím se odlišit

Vždycky jsem byla tak trochu jiná. Hodně jsem to řešila, a když mi někdo řekl, že jsem jiná, nebo zvláštní, moc se mě to dotklo. Přitom jsem nikomu neudělala nikdy nic špatného. S věkem se ale naštěstí moje sebevědomí zvyšovalo a pracovala jsem na tom, co umím. Získala jsem plno životních zkušeností a zjistila, že možná jsem jiná, ale určitě ne hloupá a nešikovná. Prostě si věci a život dělám po svém. Když jsem si toto uvědomila, že vlastně nemusím být jako ostatní, že není na škodu vyčnívat, nebo i klidně zůstat v davu, když mám náladu, hlavní je se řídit svými pocity a nedělat nic proti mému přesvědčení a založení a ono to nějak půjde. To je, bych řekla, takové tajemství života, které jsem konečně pochopila. Konečně jsem tímto uvědoměním našla životní rovnováhu a štěstí. Naučila jsem se říkat NE a obhájit si své myšlenky i názory. A dělat věci jinak, po svém.

2. Ať si kdo říká…

Pomluvám se člověk nikdy nevyhne a vždy budete u někoho trnem v oku. Tak proč to řešit? Neříkám, že mě ta otázka někdy nenapadne, „co řeknou“….(doplňte si sami). Ale jednoduše si odpovím: „no a co, o co jde?“ Když nejde o život, nejde o nic. To je moje každodenní heslo. Jinak bych asi nemohla ani vyjít z domu, protože „Co si asi řekne sousedka, že jdu s červenou rtěnkou s dětmi do parku?“. Život je mnohem jednodušší a když už slyším nějaké řečičky nebo vidím divné pohledy, jen se usmívám.

3. Nejsem děd vševěd

Ano, přiznám to, prostě hodně věcí zapomínám a nepamatuji si, často mívám „okna“ a nebo je jednoduše neznám. No a co. Každý máme v hlavě ke svému životu to podstatné, a když něco nevíme, není pohodlnější doba, než si to v mžiku vygooglovat. Kdysi jsem panikařila, když se mě někdo na něco zeptal, nebo jsme se bavili a já najednou nevěděla, o co jde. Teď se ale nebojím zeptat a ani přiznat, že vůbec nemám páru, o čem se to bavíme.

4. Akceptovat své nedostatky a mít se ráda

Smířila jsem se s tím, že nejsem paní dokonalá a nikdy nebudu. Mám blbou pleť, větší zadek a nejsem zrovna nejvtipnější bytost pod sluncem. Ale zase mám hezké oči a umím být kreativní a odvážná. Akceptuju to, s nějakými fyzickými nedokonalostmi se snažím něco dělat v rámci možností, ale nelámu to přes koleno a nehroutím se z toho. Nebojím se o tom mluvit, ani to přiznat. Naopak si vážím mých předností a snažím se z nich vymáčknout maximum.

5. Překonávat své hranice

Jak je moderní říkat, vyjít z komfortní zóny. Kdo neriskuje, nic nezíská a já to můžu velmi potvrdit. Dříve jsem byla opatrnější, a když se mi něco nechtělo, odmítla jsem to. Hodně jsem ale změnila přístup a vrhám se téměř do všeho. Mluvit před lidmi? Nafotit svou práci? Někomu zařídit byt a pak to ukázat světu? To pro mě nejsou zas takové samozřejmosti a často se musím „překonat“. Ale překonávám jen svůj strach, který mě brzdí. Když toho strašáka překonám, ty možnosti jsou pak neuvěřitelné a mně se to začíná líbit Je to velký vzrůšo, co vám budu povídat.

6. Čas je mi dražší než...sůl?

Přijde mi, že čím jsem starší a také od té doby, co jsem máma, tím rychleji ten čas utíká. Také to tak máte? Nevím, jestli je to tím, že jsem pomalejší, nebo toho chci stihnout více, ale právě teď bych si přála ten čas zpomalit. Zastavit ručičky na hodinách a jen si užívat tady a teď a nemyslet na milion věcí, které potřebuji stihnout. Možná je to i tím, jak vidím M., jak je velký a co všechno už se naučil a to byl ještě před chvilkou miminko. Proč, když začnu odpoledne chystat oběd, je najednou venku už skoro tma? Jak to, že si sednu k počítači, že odpovím na jeden email a zvednu se až za dvě hodiny a ani nemám pocit, že bych něco pořádně udělala? Toto mě opravdu frustruje nejvíce. Čím dál tím více přemýšlím, jak svůj čas využiji, aby nebyl promrhaný. Už ani neznám se jen tak koukat na TV. Jen tak si číst časopis. Prostě se snažím každou minutu plnohodnotně využít. Když jsem s M., snažím se tam pro něj opravdu být a vnímat ho. Všímat si ho a věnovat mu moji pozornost, je to nejcennější, co mám a chci si s ním pamatovat co nejvíce chvil. Jeho úsměvy, smích…na to si čas vždy udělám. Protože vím, že jednoho dne vyroste a odejde a už mě nebude potřebovat. Teď jsem tu pro něj. Proto se často ptám sama sebe, stojí mi za to jít na tu akci, stojí mi za to sedět někde na pracovní schůzce? Samozřejmě, že zase někdy moc ráda provětrám hlavu a jdu si někam užít sama za sebe, ale musí mě to tam bavit a nějak obohacovat. Když cítím, že někde jen tak zabíjím čas, snažím se to zkrátit a jít si po svých…Prostě si mnohem více vybírám, komu svůj čas věnuji, už nikdy nebude teď a tady. Až s M. jsem to pochopila...

7. Fungovat bez 8 hodinového spánku i několik měsíců

Dřív jsem byla bez 8h spánku jako mátoha. S M. je vydatný spánek utopie a člověk se musí naučit fungovat i bez něj. Opět je to o nastavení v hlavě. Samozřejmě, někdy na tělu pociťuju, že už fakt nemůžu a musím jít teď hned do postele. To mám tak jednou za měsíc, kdy už prostě musím načerpat energii a pak zase hřeším 6 hodinovým a přerušovaným spánkem. Ale funguju a stíhám toho spoustu. Dá se to a zvykla jsem si na to. Kdyby se to ale změnilo a mohla si dát třeba aspoň 7 hodin v kuse pravidelně, vůbec by mi to nevadilo.

8. Neohlížet se do minulosti

Co bylo, to bylo a už se to nespraví. Snažím se dívat spíš na to, co mě čeká a co se děje právě teď. Z minulosti čerpám jen zkušenosti a znalosti, ale ty nedobré věci, které se mi staly, jsem uzavřela a jdu dál...

9. Být mámou

Co je víc? Jsem za tuto roli nesmírně šťastná a každý den děkuji, že mám tak úžasného a zdravého kluka. Pro mě je to velké štěstí. Vždy jsem chtěla mít velkou rodinu a jsem nesmírně vděčná, že se mi to splnilo. I když jsou nějaká období náročnější, neměnila bych. Také jsem si během tohoto období, co jsem mámou, hodně věcí uvědomila a vyspěla. Porod mi přinesl ohromné sebevědomí, že dokážu vše...

10. Být skvělou partnerkou

Je to celoživotní práce, neusnout na vavřínech, pořád sebe i V. inspirovat, sunout dál, plánovat a snít...